Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

Autorka

17. června 2007 v 8:20 | Lomeril |  Autorka
A ještě sem přidám něco málo o sobě. To jen tak pro zajímavost.

Kdo z vás by nechtěl bejt zas princ anebo král?
Kdo občas neutíká z reality? Někdo leze po skalách, někdo hraje na bicí a někdo si tvoří vlastní světy.
...a nechat si zdát, že nejsem ten, kdo jsem a musim se smát...
Já patřím k těm, kdo propadli příběhům někoho jiného. Byla to dnes masově zprofanovaná kniha Pán Prstenů, která mi ukázala, že všechny světy nejsou takové, jako ten náš a že ne všechny světy musí být svázány předem danými pravidly. Objevila jsem nové světy, kde jsem pravidla udávala sama.
Z pohádky je nová hra a skřítek zve tě dál...
Začala jsem sepisovat své nápady na papír a soukat z nich povídky. Pak jsem zjistila, že existuje jistá věc, která se jmenuje blog. A že na blozích jsou i lidi, kteří tam publikují svoje povídky. Neváhala jsem ani půl hodiny (a to je na mě dost málo) a založila jsem si taky jeden. Dal mi motivaci, inspiraci a povzbuzení. Nesmáli se mi tam, naopak mě podpořili a díky nim se už nestydím svoje díla publikovat.
...v tý hře jsi ty sám, vůbec nevíš, jak to skončí, noc tě láká dál...
Postupem času jsem zjistila, že ani spisovatel není všemocný, pokud chce udržet svoji tvorbu v rozumných mezích. Občas musely patetické, srdceryvné konce ustoupit střízlivějším, ale pravděpodobnějším.
Panenku do hradu z písku jednou jsem si dal...
Stejně jako se děti osamostatňují, tak si i spisovatelé postupně vytvoří svůj osobitý styl. První dílo se většinou hodně podobá nějakému jinému od jiného autora. V mém případě to byl ten už zmiňovaný Pán Prstenů. I tak občas člověk napíše něco "klasického" - klasickou romanci, klasickou detektivku, klasickou akční střílečku. Osvěžuje mě to stejně jako když občas udělám něco zoufale dětinského.
Za citáty z písně "To jsem já", kterými jsem proložila tuhle mini-sondu, děkuji panu Petru Kalandrovi. A tak se loučím - já, ani dítě, ani dospělý. Já - rozporuplná, romantická, občas dětinská a občas až křečovitě svá.
Co povim svym dětem k tomu, jak jsem slezl z toho stromu? Že ten malej divnej skřítek - to jsem já!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama