Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

IX. - Ples masek

10. října 2008 v 19:03 | Lomeril |  Operace Rocolia
"Smím prosit?" přistoupil k Haimal muž v černo-zlaté masce.


"Jistě," zvedla se Haimal s úsměvem, za kterým se začaly horlivě otáček kolečka myšlenek. Ten hlas už určitě někde slyšela, ale kde? Po chvíli marné vzpomínání vzdala a plně se nechala unést hudbou, tancem a šarmem svého partnera.
"Kdo jste?" zeptala se zvědavě.
"Kdo jste vy?"
"Já se ptala první."
"Ale já vám to nepovím dřív, než vy mně."
Z jeho obličeje viděla jen rty, věčně roztažené v ironickém úsměvu, jemně modelovanou bradu a hluboké hnědé oči, jako dvě studny, ve kterých se toužila utopit. Skoro ani nevnímala přestávky mezi písněmi, jen automaticky střídala taneční kroky a kochala se svým tanečníkem.

Ymelion byl rád, že půlka sálu se soustřeďuje na Haimal a jejího černo-zlatého tanečníka, ale zároveň ho bodal osten žárlivosti. Neustále se napomínal, že na ni nemá sebemenší nárok, ale pořád to byl on, kdo ji vytáhl z práce služky v panském domě. Pořád to byl on, kdo ji naučil všemu, co jí pomohlo později přežít. Pořád to byl on, kdo za ni nasazoval život, když byla raněna v potyčce s hrstkou povstalců na východě a on ji potom ošetřoval, dokud se neuzdravila. Začínal chápat, že Haimal už není holčičkou, toužící po dobrodružství, ale že je to silná žena, která se jednou, a ta chvíle není daleko, vdá a opustí ho.
Nechtěl, aby ta chvíle přišla. Mohl by si najít jinou společnici nebo společníka, ale vždycky by ho srovnával s ní. Ne, ve chvíli, kdy Haimal odejde, zůstane sám. Nebo si najde ženu a taky se usadí. Stejně musí nejdřív dokončit tuhle operaci.
Začal se rozhlížet po rusovlásce a šedookém muži.

Ragham vyšel do zahrady. Od Hajebtana věděl, které okno je královo. Zastavil jednoho sluhu a zeptal se ho:
"Co je támhle za tím oknem, tím zarostlým břečťanem, ve třetím patře?"
"To je králova ložnice, pane."
"A nad ní?"
"To je místnost pro stráže. Patří ještě k vnějšímu paláci."
"Dobře, děkuji, můžeš jít."
Ano, břečťan, jeho služeb už několikrát využil. To bude ono, to pravé. A místnost pro stráže! Jsou všichni tak hloupí, tak nafoukaní, myslí si, jak báječně to nevymysleli a přitom...
S potměšilým úsměvem se vrátil do sálu, kde byla zábava v plném proudu. Když uviděl krále, jak poklidně, nic netušíc sedí na svém trůně, ušklíbl se. Jen se bav, za týden už nebudeš mít šanci, pomyslel si škodolibě. Princ zrovna tančil s Molné. Ragham zůstal klidný, touhle dívkou si byl jistý. Dokonce se i rozhodl, že ji po skončení akce nezabije, jen opustí. Zaslouží se žít.

Haimal byla svým tanečníkem unesena. Oddávala se plně tanci a i uprostřed těch nejohnivějších rocolských rytmů se dokázala smát. Její partner se smával s ní, potěšený z toho, jak se jí jeho společnost líbí. Konečně ho vytáhla z kola, celá rozesmátá a udýchaná.
"Potřebuji oddech, už nemůžu," prohlásila.
"Nechcete do zahrady? Je tam chladněji."
Nadšeně přijala. Zavěšena do něj nejprve ochutnala několik sladkostí a pak se, aniž by věděla jak, octli v místech, kam už světlo lamp nedopadalo.
"Doufám, že nechcete nic zkoušet," pronesla laškovně.
"Na vás? To bych si netroufl!"
Znovu se zasmála. Dnes večer byla samý smích. Přemýšlela, jestli je tohle láska. To rozechvění, když je příliš blízko. Ten jeho krásný smích. Ty nádherné hluboké oči. A ta spalující touha ležet mu v náručí do konce života.
"Možná vás miluji," nadhodila a čekala, jak zareaguje.
"Nic o mně nevíte. Nevíte, co jsem udělal."
"Nic není tak hrozné, aby mě to odradilo."
"Jste mladá a lehkomyslná. Jen si nesundávejte tu masku, nechci znát váš obličej. Nemohu vám říct, kdo jsem, ani jaké strašné věci jsem udělal. Nesmíte to vědět, ošklivila byste si mě a to nedovolím. Nesmím vás milovat, zaslíbil jsem se jiné ženě. Stala se mou manželkou."
"Jste ženatý a přesto tančíte s jinou dívkou a bezostyšně s ní mluvíte o lásce?"
"Kdybych ji miloval, nedělal bych to. Ale mé srdce volá po vás."
Sklonil se k ní a mírně se usmál. Přejel prstem po její škrabošce, maličko zaváhal a pak ji pohladil po tváři. Chtěla ucuknout, ale jeho ruka ji nepustila. Naklonil se ještě blíž a ona se přestala bránit a nechala jejich rty, aby se setkaly.
"Teď už vím, kdo jste," zašeptal.
"A kdo jste tedy vy?"
"Dozvíte se to včas. Najdu si vás, to se nebojte."
Pak se od ní odtrhl a zmizel ve tmě. Zůstala stát na cestičce a oči se jí zalily slzami.

Ymelion byl skoro zoufalý. Kdykoliv si všiml někoho, kdo by mohl být jeho mužem, za chvíli se objevil někdo, kdo ho oslovil jménem, nebo se nějak jinak ukázalo, že je to bezúhonný člověk. Pak zahlédl Haimalina tanečníka, jak vyzývá k tanci nějakou jinou ženu a uvědomil si, že ji už pěknou chvíli neviděl.
Vyšel do zahrady, ale netušil, kde by mohla být. Vydal se nazdařbůh po jedné cestičce, když zaslechl tiché vzlykání. Seděla na zemi v malém altánku. Závoj se válel o kousek dál a škraboška ležela vedle její ruky. Účes ztratil svou krásu, zůstal z něj jen pocuchaný chuchvalec, jak vytrhla závoj i masku. Na tvářích měla tmavé šmouhy rozmazaného líčidla. Rukama si objímala kolena a po tvářích jí stékaly dva proudy slz.
Ani si nevšimla, že přišel. Až když tiše vyslovil její jméno, vzhlédla. Chtěla něco říct, ale tvář se jí zkřivila novým náporem pláče. Posadil se vedle ní a objal ji. Zabořila tvář do jeho kabátce a mezi vzlyky mu šeptala, co se stalo.
"Půjdeme domů," šeptl po chvíli.
Zvedla udiveně hlavu.
"A co Ragham?"
"Není tu. Ani on, ani Ifoob. A i kdyby, nikdy nebude důležitější než ty. Pojď, vytaháme ti z vlasů ty sponky, tohle vypadá strašně."
Usmála se a pomohla mu s konečným zničením složitého účesu. On pak vytáhl kapesník a otřel jí tváře. Nakonec jí nasadil škrabošku a závoj.
"Tak a teď půjdeme domů s hlavou pěkně nahoře, ano? Přece se někým takovým nenecháš porazit!"
Smutně, nepřesvědčeně se usmála a poslušně se nechala odvést do kočáru. Doma se automaticky převlékla a vklouzla pod peřinu. Usnout ale nemohla. Náhle ji do očí udeřilo světlo svíčky, se kterou vstoupil Ymelion.
"Tady máš teplý odvar z berikovníku. Budeš po něm spát."
Vděčně přijala a za chvíli spala, jako když ji do vody hodí. Ymelion ji ještě chvíli pozoroval, než sfoukl svíčku a zalezl si do své postele.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 30. ledna 2009 v 19:04 | Reagovat

Tak tahle kapitola byla více než zmatená teď vůbec nevím na čem sem. Ten záhadný tanečník co tančil s Haimal... Měla jsem chvíli pocit že je to Ragham ale po tom jak spolu mluvili v zahradě už si nejsem tak jistá... Fakt mám v hlavě guláš, díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama