Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

X. - Rozervané srdce, zvědavá dívka a velké plány

10. října 2008 v 19:05 | Lomeril |  Operace Rocolia
Haimal chodila druhý den jako ve snách.

Ymelion se jí ani v nejmenším nedivil. Bylo to těžké zklamání a ona potřebovala čas. Ovšem nehodlal jí nechat víc, než den dva. Nesmí se v tom příliš plácat a navrch práce volá.
Přemýšlel, kdo je ta záhadná dívka jménem Ifoob, která Raghama doprovází.
"Bude to nějaká obyčejná dívka," řekl nakonec.
"Cože?" vzhlédla Haimal, evidentně vytržená z myšlenek.
"Že je Ifoob nějaká obyčejná dívka. Pokud jde Ragham po výzvách, tak by určitě nevzal nějakou dobrou vražedkyni. Vzala by mu slávu, nebo aspoň by měl pocit, že to nebyla čistě jeho věc. A Rocolové by mu nějakou svoji holku nedali, na to je to moc nebezpečné. Je to nějaká obyčejná dívka."
"Asi máš pravdu," kývla a vrátila se bez zájmu ke své práci.
Ne, Haimal dnes skutečně nebyla ve své kůži.

Někdy tou dobou se král procházel po zahradě s mužem, který ho před několika dny navštívil.
"Proč jste to udělal?" obrátil se na něj náhle s otázkou.
"Co?"
"Vy víte."
"Ach tak! Vy myslíte tohle. Řekněme, že mám vlastní plány a ty se od těch Valgasových poměrně liší. A krom toho jsem naší věci pomohl, neuškodil."
"Ale váš lid to bude brát jako zradu."
"Pokud se o tom dozví."
"Ale Ymelionovi a Haimal to řeknete, ne?"
"Slíbil jsem jim to a svůj slib dodržím."
"Jak jste se vlastně dozvěděl, koho si najali?"
Králův společník se tajemně usmál.
"Mám svoje lidi a to nejen v domácnosti."
"Vy jste skutečně nebezpečný člověk," konstatoval král zamyšleně.
Jeho společník nic nenamítal. Neměl co namítnout.

Molné dokončila poslední tah růží na tvář a zhodnotila celkový výsledek. Treyan, její milovaný Treyan něco chystá a ona se musí dozvědět, co. Od té chvíle, co přinesl cizí zkrvavené šaty, se ho bála. Nebylo v tom nic mírového, zvlášť, když to byly barbarské šaty. Zabíjení barbarů přece nemůže nijak přispět k míru s nimi, to jí bylo jasné, i když politice nerozuměla. Upravila si nazelenalý závoj, aby zdůraznil její jemnou šíji a pak si ještě rukama uhladila smaragdovou róbu. Pak zaslechla bouchnutí dveří jejich maličkého dvoupokojového bytečku nad Reestenovou dílnou.
Dnes měl ale krejčí zavřeno a i se ženou a dětmi byl na návštěvě u přátel. Byli úplně sami. Slyšela, jak Ragham položil nákupy, které měl obstarat. Čeho si ovšem nevšimla, byl svazek papírů, nadepsaný písmem rocolina Hajebtana. Pak si Ragham všiml prostřeného stolu a tiše zavolal:
"Molné?"
Místo odpovědi vplula do kuchyně a naznačila mu, že se má posadit. Beze slova ho obsloužila a dala si při tom záležet, aby její vnady dostatečně vynikly. Jedl velice rychle, jakoby se nemohl dočkat, až bude po všem.
Konečně odložil příbor a Molné uklidila talíř. Pak přešla ke dveřím do vedlejšího pokoje a na prahu se otočila a vyzývavě zavlnila boky. V zrcadle toaletního stolku viděla, že ve dveřích váhá. Odložila závoj a vytáhla si z vlasů jehlici. Potřásla hlavou a kadeře se jí rozsypaly po zádech jako tekuté zlato.
Přestal váhat a jemně ji políbil. Přitiskla rty na jeho krk a chvíli ho nechala, aby se jí dotýkal. Pak šeptla:
"Bojím se o tebe."
"Není třeba. Nic se mi nestane," odpovídal potichounku, zatímco tápal po zapínaní jejích šatů.
"Něco chystáš, vím to. Není to mírové jednání. Lásko, jsem zmatená, bojím se," vzala jeho ruce a odtáhla je od sebe.
"Strašně rád bych tě uklidnil, ale je to příliš nebezpečné. Skoro určitě by tě stálo život jen vědět, o co jde," řekl vyčítavě. Polekalo ji to, netušila, že to může být tak nebezpečné. Vyplašeně se k němu přitiskla a on toho využil, aby si vzal, co se snažila vyměnit za odpovědi na své otázky. Vzal si to jako obvykle zadarmo.

"Takže co má král devátého v plánu?" zeptala se Haimal unaveně. Dnes mluvili s Řezníkem i s Juslou, ale vypadalo to, že se po Raghamovi a Ifoob slehla zem.
"Vstane a nají se jako každý den. V osm začnou na nádvoří zámku slavnosti, otevře se to tam veřejnosti. V deset pronese král řeč a v poledne se zúčastní slavnostního oběda s radou a významnými hosty. Odpoledne je plánovaná projížďka městem a okolím v kočáře a večer představení v královském divadle. Král si přeje, aby celý den byl aspoň jeden z nás nablízku."
"Tak kdy to sfoukne, co myslíš?"
"Máme tu několik příležitostí - projev, projížďka nebo večer v divadle. Podle mne je zvlášť to divadlo výzva a myslím, že je to nejlepší příležitost. Při projevu nebo projížďce by měl moc malou šanci na útěk. Dáme si pozor hlavně na divadlo."

Rocolin Sajta přijel do města před několika dny. Byl pevně rozhodnutý vyhodit Hajebtana ze sedla. Věděl o rocolském zástupci, že je to nenapravitelný požitkář a jeho jedinou hodnotou je to, co může držet v ruce, na co si může sáhnout. Chtěl toho využít, i když přesně nevěděl jak.
Do jeho přepychové pracovny v Rocolském domě vstoupil sluha a podal mu dopis. Sajta ho otevřel, přečetl a usmál se. Žena mu psala, že konečně přišlo očekávané třetí dítě, tentokrát syn. Už měl jednoho syna a jednu dceru, ale říkal si, že i velká rodina může být v politice ku prospěchu.
Nejdřív napsal obsáhlou odpověď na manželčin dopis, ve které ji mimo jiné zval na zámek. Pak si přitáhl přísně tajnou hromádku papírů, kterou na cestách nosil u sebe a po příjezdu ji uzamkl ve svém stole. Byla nadepsaná Operace Rocolia. Natáhl ruku a zazvonil na sluhu.
"Přišel ten člověk, kterého jsem chtěl?"
"Ano, před chvilkou. Čeká na vaše zavolání," uklonil se uctivě sluha.
Vstoupil kapsář Jusla a nervózně se na pokyn rocolinovy ruky posadil.
"Už jsi jim toho muže našel?" probíral se Sajta zdánlivě bez zájmu papíry na stole.
"Ještě ne, jasnosti," odpověděl zloděj.
"Máš nějakou stopu?"
"Zatím ne, jasnosti."
Šlechtic kývl a zavřel složku. Pak si přitáhl papír a kalamář.
"Napíšu ti doporučení na jednoho muže, který by ti mohl pomoci. Umíš číst?"
"Trochu, jasnosti."
"Co to znamená, trochu?"
"Poznám písmena, ale poskládat je do slov, to přece jen trvá. S číslama je to lepší."
Sajta se usmál a pokračoval v psaní.
"Znáš hostinec Černá voda?"
Kapsář kývl. Černá voda sousedila s jistou zastavárnou, patřila k místům, kde se daly uzavřít výhodné obchody a taková místa Juslu vždycky zajímala.
"Tenhle papír dej hostinskému. Pak se možná dozvíš víc. Je to výpad naslepo, ale možná se trefíme."
Sotva za kapsářem zapadly dveře, dal se rocolin do kreslení. Vždycky se kreslením uklidňoval. Uhlík jen tančil po papíře a čím dál tím jasněji se na něm rýsovala hezká dívčí tvář.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 30. ledna 2009 v 19:11 | Reagovat

Sajta já věděla že to bude jeden z těch tří Rocolů. Jo jsem prostě dobrá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama