Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

I. Přepadení

17. listopadu 2008 v 17:33 | Lomeril |  Znamení
Hlavní hrdina vstupuje na scénu.

I. Přepadení
Bylo krátce po poledni nádherného teplého dne asi v polovině června. Sluneční paprsky si prodíraly cestu mezi hustými větvemi a občas polechtaly na tváři kočího jednoho z nájemných kočárů, který zvolna drkotal po lesní cestě. Kočí už nebyl nejmladší a určitě by si rád zdřímnul, ale dobře věděl, že tenhle kousek lesa není nejbezpečnější a kdyby jeho zákazník netrval na tom, že musí jeho dceru dovést co nejrychleji a nezáleží na tom kudy, určitě by v ten překrásný červnový den jel jinudy.
A dobře by udělal. Jen o pár set metrů dál už totiž čekala skupinka mládenců, vlastně ještě napůl dětí. Nejstaršímu z nich bylo sotva něco přes dvacet, nejmladšímu mohlo být nějakých čtrnáct. Jeden z nich, výjimečně hezký mladík, se procházel přímo po cestě. Pohrával si s maličkou flétničkou, která mu visela na krku a vyhlížel přijíždějící kočár. Další dva seděli z pohledu přijíždějícího na levé straně cesty. Oba se opírali zády o strom. Jeden z nich byl zřejmě jejich vůdce, soudě podle toho, jak po něm občas ostatní pokukovali. Polodlouhé tmavé vlasy měl stažené čelenkou, aby mu nepadaly do očí. Usmíval se, potichoučku si broukal jakousi nasládlou melodii a pohrával si s se svým dlouhým lukem. Na druhé straně cesty čekali další dva mladí loupežníci.
Náhle si chlapec na cestě sedl ke kraji a začal pískat na flétničku. Všichni ostatní se napřímili. Nastalo naprosté ticho, nikdo z nich se ani nepohnul. Hrčení kočárových kol se stále přibližovalo a za chvilku ho mohli zahlédnout mezi stromy.
Chlapec s flétnou zastoupil kočáru cestu. Nevypadal nebezpečně a proto kočí zastavil.
"Zdravíčko, kmotře," usmál se chlapec.
Na ten povel na cestu vyskočili ostatní čtyři. Jeden z nich hodil chlapci s flétnou krátký mečík, nebo spíš hodně dlouhou dýku. Nejmenší z nich vyskočil během vteřiny na kozlík a přehodil kočímu kolem krku tenkou strunu.
"Radil bych ti nekřičet," sykl mu do ucha.
Vůdce loupežníků prudce otevřel dvířka do kočáru a vzápětí se zasmál a vytáhl z kočáru dívku. Nemohli si nevšimnout, že je velice hezká. Dlouhé tmavohnědé vlasy a zlatavá pokožka kontrastovaly s bělostnými šaty a hluboké tmavé oči upoutaly dokonce víc, než dokonalá postava. Loupežníci se na chvilku zastavili a dívali se na ni, zatímco ona nespouštěla oči z jejich vůdce.
"Na co čumíte, lenoši? Padejte do práce!" zařval náhle vůdce a do jeho pomocníků se vrátil život.
"Jak se jmenuješ?" zašeptal dívce.
"Rejša," pípla nesměle.
"Já jsem Avun. Co tu děláš?"
"Jedu za otcem."
"A kdopak je tvůj otec?" vyzvídal Avun dál.
"Kapitán Pelag, který dostal za úkol vyčistit tenhle les od loupežníků," odsekla, myšlenka na otce jí zřejmě dodala odvahu.
Avunovi zmizel z tváře shovívavý úsměv, kterým ji dosud obdařoval.
"Cože? Myslíš to vážně?" vyhrkl a maličko s ní zatřásl.
"Smrtelně," usmála se vítězoslavně, potěšená strachem, který mu nahnala.
"Tak, mládeži, zrychlete to, jste jak starý báby!" houkl na svoje kumpány, kteří už zřejmě dokončovali prohledávání kočáru. Během okamžiku už odnesli balík s lupem na kraj cesty.
"Tak tedy pamatuj si, krásná Rejšo, že dnes ti loupežníci prokázali milost a neublížili ti, přestože věděli, že jsi dcera jejich nepřítele. Pamatuj si to, protože jednoho dne si přijdeme pro odměnu," řekl jí Avun tiše a pustil ji.
Rejša si uraženě uhladila šaty a promnula si místo, kde ji Avun svíral.
"Neboj, já nezapomenu. Máme u nás v rodině dobrou paměť," odsekla.
"To doufám," ušklíbl se Avun povýšeně.
"Avune, nevykecávej se tam, padáme vodsaď!" houkl na něj nejmladší chlapec, který stále držel kočího.
Avun nespouštěl oči z Rejšy.
"Jasně. Připrav se, Egarile! Murrai, vezmi kořist."
Počkal, až bude jeho rozkaz vyplněn a pak vykřikl: "Loupežníci! Co bereme?"
"Všechno!" odpověděli sborem.
"A co dáváme?"
"Nic!"
"A co nás čeká?"
"Smrt!" vykřikli všichni, otočili se a prchali do lesa. Egaril, nejmladší chlapec, pustil kočího a připojil se k nim.
Zastavili se až notný kus od cesty. Tuhle tradici, opakovanou kdykoliv si to mohli dovolit, vymyslel Avun pár týdnů poté, co přišel k bandě. Vždycky se jí museli tak trochu smát a smáli se i když se teď svalili do mechu a prudce oddychovali.
"Jafri! Kolik toho je?" zeptal se Avun.
"Docela dost. Zlato, jídlo. A taky dobrej meč, koukni!" strčil mu chlapec s flétnou, který se zřejmě jmenoval Jafri, před oči krásnou zbraň. Obě strany záštity byly vytvarovány do podoby dívčího profilu a jejich dlouhé copy se měnily ve vzor, vyrytý po celé délce čepele. Když ji Avun uviděl, vyskočil, jako by ho píchla včela.
"To bylo v tom kočáře?" podíval se na Jafriho přísně.
"Ne, vycucal sem si to z prstu!" odsekl Jafri uraženě.
"Kdes ho viděl?" zeptal se podezíravě chlapec s obličejem připomínající vlka.
Avun chvíli neodpovídal, jen vzal z Jafriho rukou meč a opatrně se ho dotýkal, jako by se chtěl přesvědčit, že to není sen. Všichni loupežníci ho pozorovali.
"Avune?" osmělil se Egaril nakonec.
Avun potřásl hlavou jako by se probouzel z hlubokého spánku.
"Ano?" rozhlédl se po svých společnících.
"Riri se tě na něco ptal," upozornil ho Egaril jemně.
Avun našel očima Ririho, chlapce s vlčí tváří.
"Kdes ten meč viděl?" zopakoval Riri.
"Je to meč mýho táty, kterej ukradl poručík Pelag..." začal a mezitím si odmotával pruh měkké kůže ze své levé ruky, "když přišel do Černý Vody, zabral náš zámek a udělal mi tohle!"
Ukázal chlapcům jizvu ve tvaru Z na hřbetu ruky, stejnou jako ty, které pod rukavicemi nebo šátky skrývali všichni. Znamení, které bylo důvodem, proč se skrývali v lesích a okrádali pocestné. Znamení zrádců.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 16. ledna 2009 v 16:42 | Reagovat

Úžasné :-)... Moc pěkné...

Krásně to začíná. Tak mě napadá nejmenoval se ten zajatec v Lutech, kterého zajal Yaln, taky Avun? Tohle je jeho syn?

2 Lomeril Lomeril | 17. ledna 2009 v 20:48 | Reagovat

Uhodlas :-) Tohle je syn Yalnova zajatce z Lut.

3 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 8:32 | Reagovat

Díky, to už jsme se také dočetla, jen jsem byla v první chvíli překvapená :D. Fandím mu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama