Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

VIII. Vyhnání

26. prosince 2008 v 10:44 | Lomeril |  Znamení
"Nepotřebuje utěšovat!"

"Od tý doby, co se Avun začal muchlovat s tou děvkou kapitánskou, nejsme tu v bezpečí!"

"Simin, holčičko..."


VIII. Vyhnání
Avun a Riri čekali pod městečkem na cestě. Za chvilku dorazil Egaril, podpíraný Raghamem. V obličeji byl zelený, díval se otupěle před sebe a nekontrolovatelně se klepal. Ragham byl také pobledlý a otřesený, ale zdaleka nejklidnější. Riri se vzpamatoval při pohledu na zhrouceného Egarila.
"Musíme ho dostat k Delbovi, dá mu nějaký bylinky. Potřebuje spát," prohlásil rozhodně.
Vydali se na cestu. Ragham Egarila napůl dovedl, napůl dovlekl až k brodu, kde ho vyčerpaně složil na břeh. Avun ve své čapce donesl vodu, kterou Egarila polili. Tím se trochu probral a propukl v zoufalý pláč. Nechali ho. Neměli kam spěchat, pronásledování se bát nemuseli a vyhlídka na setkání s ostatními je příliš nelákala. Když se Egaril po skoro půl hodině uklidnil, přebrodili řeku a až nepříjemně brzy byli u jeskyně.
První je viděla Lestrie. Nemuseli nic říkat, poznala to. Přiběhla k Raghamovi a pevně ho objala jako svou záchranu. Pak z jeskyně vyšla Simin. Těkala očima od jednoho k druhému a čekala, kdo řekne první, co se stalo.
"Je mrtvej," slyšel Avun svůj vlastní chraplavý hlas, aniž by si pamatoval, že se rozhodl něco říct.
Simin strašlivě zakvílela a vrhla se na zem. Delba si klekl vedle ní a snažil se ji utěšit, samozřejmě bezvýsledně. Murrai se kousal do rtů a z očí se mu řinuly slzy. Pak přešel k Avunovi a podal mu ruku.
"Promiň," řekl pouze.
Avun jeho ruku stiskl a přikývl. Nic víc nepotřebovali říkat. Tichem se nesly jen Simininy vzlyky. Avun si uvědomil, že tam není Selva, ve chvíli, kdy se jejich vůdce s měchem vína v ruce vynořil z jeskyně a obořil se na Delbu.
"Padej vod ní!" zařval.
"Promiň," zvedal se Delba, "můžeš si jí utěšit sám."
"Nepotřebuje utěšovat!" štěkl Selva.
Všichni se na něj nechápavě podívali.
"Hele, Jafri je mrtvej..." začal Murrai.
"Jo, taky jsem to slyšel, díky, nejsem hluchej. Ale jestli se s tim Simin neporve sama, tak za nic nestojí!"
Avunovi málem spadla brada.
"Jak můžeš takhle mluvit?" vydechl nevěřícně.
"Věděli jste to! Věděli jste to celou dobu! Od tý doby, co se Avun začal muchlovat s tou děvkou kapitánskou, nejsme tu v bezpečí! Ta holka na nás donáší tatíkovi, jestli jí nevypráví sám Avun, pochopíte to konečně? Takže Avune, ven!"
Nikdo snad ani nedýchal. Tohle se rovnalo otevřenému vyhlášení války, bylo to kdo z koho, buď zůstane Avun nebo Selva. Avun byl na tahu, čekali jen na jeho odpověď, která měla rozhodnout.
"Proč?" postoupil Avun o krok dopředu.
"Kvůli tý tvojí couře. Ty její klepy dostaly Jafriho tam, kde je, jen nad tim všichni zavíraj voči, protože má pěknou tvářičku!" zasyčel Selva.
"Tys tam nebyl, na tom náměstí. Kdybys ji tam viděl, držel bys hubu," ohnal se Avun.
"Avun musí pryč! Nestrpim, znova říkám, nestrpim tu nikoho, kdo se tahá s takovou děvkou a nejspíš i sám donáší!" obrátil se Selva k ostatním.
Avun zalapal po dechu, Riri podrážděně syknul a Murrai sevřel pěst, až mu zapraskalo v kloubech.
"Tak tos přehnal, kamaráde," řekl Ragham. Nebyla v tom výhružka, prostě jen shrnul situaci. Ostatní ale tak klidní nebyli.
"Víš co, Selvo? Co kdybys vypadnul ty? Válíš se tady, chlastáš a neděláš nic! My se tu dřeme, snažíme se sehnat něco k žrádlu a jediný, co ty umíš, je akorát tak štvát všechny vostatní. Mám toho dost. Buď se Avunovi vomluv a začni se sebou něco dělat, nebo padej! Nikdo tě tu nepotřebuje!" vybuchl náhle Egaril.
"Nikdo mě tu nepotřebuje?" přeskočil Selvovi hlas. "Nikdo mě tu nepotřebuje? A co ty roky, kdy jsem se dřel jak mezek, abyste měli co do huby, co? Tys byl pětiletej špunt, co myslíš, že by se s tebou stalo, kdybysme se tě neujali, hm? Chcípnul bys, pošel bys někde ve škarpě a každýmu by to bylo ukradený. A to je to, co za to dostávám? Tohle je tvůj vděk, Egarile?"
"Můžeš se buď vomluvit a začít dělat nebo táhnout třeba ke kapitánovi. Za tim si stojim," založil si Egaril ruce.
"A vy?" otočil se Selva k ostatním. "Vy mě taky vyháníte?"
"Já jsem ti svoje řek už dávno. Chováš se jako blbec, Selvo, ale jestli s tim něco uděláš, nemám problém," pokrčil Ragham rameny.
"Ragham má pravdu. Nechceme tě vyhnat, ale Avunovi věříme. Vzpamatuj se a bude všechno zase jako dřív," přidal se Riri.
"Pitomci! Nic nebude jako dřív! Jste nevděčný, malí, zatracený hajzlíci, který nemaj páru, jaký to bylo, ty první roky! Kolikrát jsem nejedl, abyste vy neřvali hlady! Kolikrát jsem mrznul, abyste vy spali v teple! Idioti! Pitomci! Vepři běloruký!" ječel Selva, až se zlomil v nepříčetném pláči.
Dívali se na něj se směsicí odporu a lítosti. Avunovi na mysli vytanula bolestně živá vzpomínka na Jafriho, který se dokonce i smrti postavil důstojněji. Napadlo ho, co Selvu dostalo až sem. Pití? Spíš strach, odpověděl mu nějaký hlásek v hlavě. Bál se, že ztratí svoje místo v bandě, bál se, že se ho Avun pokusí nahradit. Proto ho začal nesmyslně obviňovat, jakmile dostal první chabou záminku, a jeho většinou pitím zatemněný mozek a nesmírná paličatost ho hnaly do postojů, nad kterými kdyby se zamyslel, musel by se sám sobě vysmát. Chování ostatních, kteří viděli jeho hloupost, ho ve strachu ještě utvrzovalo a umocňovalo v něm pocit křivdy. A dnes se mu zhroutil celý svět.
Očima plnýma slz našel Simin.
"Simin, holčičko..." zašeptal, ale ona se odvrátila.
V tu chvíli se v Selvovi něco zlomilo. Jeho výraz náhle ztvrdnul a Avuna zamrazilo při myšlence, že si právě vytvořili nepřítele na život a na smrt. Vstal. Ještě se třásl, ale záchvat pláče přešel.
"Dobře, máte, co jste chtěli. Avun se zbavil mě, zejtra podrazí vás. Do dvou dnů tu máte vojáky, ale mě to už nezajímá. Sbohem!"
Odešel osedlat koně. Delba se vydal za ním a slyšeli, jak se mu neúspěšně snaží domluvit. Během chvilky se Selva zase objevil, už v sedle a odcválal po cestě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 18. ledna 2009 v 14:06 | Reagovat

Selva byl na tom už asi opravdu docela špatně. Je mi ho líto. Kdysi pro ně asi opravdu udělali s Delbou a Raghamem mnoho, ale to je už zdá se pryč. Je pravda že dlouhá nemohoucnost když člověk je zraněný a bezmocný v člověku něco zlomí ale nemusel se tomu tak poddat. A že měl strach o své místo v bandě? Neduch všech mocných. Bojí se že svou moc ztratí. ale kdyby se býval choval pořád jako dřív, nemuselo tomu tak být. I avun by ho měl dál v úctě. Teď se jen bojím aby Selva nakonec neudělal nějakou hloupost a bandu nepodrazil sám. Doufám že má pořád v sobě dost loupežnické cti aby to neudělal ani z nenávisti k Avunovi. Bylo by mi moc líto kdyby nedostal zase rozum a třeba jim ještě někdy nějak nepomohl. Myslím, že by potřeboval dostat pořádnou ránu, ale jinak by mohl být zase v cajku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama