Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

X. Velké neštěstí

20. ledna 2009 v 17:05 | Lomeril |  Znamení
"Měl bych ti dát vypálit znamení jako jim, aby ses k nim hodila."

"Egarile, počkej, je mrtvá!"

"Pochcípáme tady, co?"


Rejša zvedl hlavu, když její otec vstoupil do jejího pokoje.
"Otče!" vstala překvapeně. Otec k ní nikdy nechodil, obzvlášť ne takhle pozdě večer.
Zavřel dveře, opřel se o ně a založil si ruce na prsou. Díval se na ni ledovým, nepřátelským pohledem, ze kterého ji mrazilo.
"Děje se něco?" zeptala se opatrně.
"To jsem se tě právě chtěl zeptat. Neděje se něco s mladým mužem jménem Avun z Černé Vody?" zaútočil.
Rejše se málem zastavilo srdce, zatímco její myšlenky letěly o závod. Kdo mu to mohl říct?
"Kdo to je, otče?" snažila se hrát nechápavou, ale její překvapení ji už dávno prozradilo.
"Avun z Černé Vody? Zrádce. Loupežník. Vrah. A tvůj milenec samozřejmě," ztišil hlas do nebezpečného šepotu.
Rejša couvla až ke zdi. Šla z něj hrůza, když udělal pomalu těch pár kroků přes pokoj a stanul přímo proti ní.
"Měl bych ti dát vypálit znamení jako jim, aby ses k nim hodila. Měl bych tě vyhnat, nebo ještě lépe, měl bych tě zabít. Mám docela chuť to udělat. Jak jsi mohla? Jak jsi mohla, Rejšo?" ptal se tiše.
Byla by tisíckrát raději, kdyby na ni křičel. Vyjekla, když jí prudce chytil levou ruku a vytáhl nůž.
"Necukej se nebo to bude ještě horší," poradil jí.
Ztuhlá hrůzou pozorovala, jak přikládá špičku nože ke hřbetu její ruky. Pak jí třemi rychlými pohyby rozřízl kůži. Na její ruce se skvělo znamení Z, sice ne vypálené, ale stejně bolestivé. Z ran se vyřinula krev.
Otevřel dveře a pustil dovnitř její komornou.
"Obvaž jí ruku, trochu se pořezala. A až budeš hotová, odveď ji do sklepa," přikázal naprosto klidně a odešel.
Rejša se zhroutila na postel a rozplakala se.
--o--
Svítalo. Avun se pomalu probouzel. Zahlédl Simininu postavu, jak odchází, nejspíš chtěla jít ke hrobu. Všichni ostatní spali. Avun se posadil a protáhl se. Simin mezitím došla až k Jafriho hrobu, poklekla a položila na kameny dlaň.
Vstala a zjistila, že ji obklopili vojáci.
Zrada! blesklo jí hlavou.
"Zrada! Utíkejte! Zrada!" zaječela ze všech sil, vteřinu předtím, než ji umlčel meč jednoho z vojáků.
Avun ji nicméně slyšel a domyslel si, co se stalo.
"Dělejte, vstávejte! Honem, jsou tady! Dělejte!" rozkřičel se a začal kopat do rozespalých loupežníků.
Pak vrazil do skladiště, vzal si odtud toulec s Jafriho šípy a připnul si ho na záda. Chtěl se vrátit do jeskyně, ale pohled mu padl na otcův meč, který byl opřený o stěnu od té doby, co ho vzali z Rejšina kočáru. Sebral ho a připjal si ho. Proti své vůli se usmál a vyběhl ven.
"Nahoru k borovici!" slyšel Raghamův úsečný příkaz.
Jeskyně byla součástí skalnatého kopce a Raghamův plán byl dostat se na jeden skalnatý ostroh s úzkou přístupovou cestou, kterou mohli ubránit. Avun popadl ještě svůj toulec se šípy a přehodil si ho tak, aby visel hned vedle Jafriho toulce. Delba už měl v ruce svoji sekeru a hnal se ven. Riri pevně držel Iluvu a utíkal s ní. Egaril svíral v jedné ruce tasený meč, ve druhé krátkou dýku a společně s Lestrií je následoval. Murrai už byl na cestě nahoru. Ragham se svým obouručním mečem a Avun šli poslední.
"Pochytejte je živé!" zaslechli hlas kapitána Pelaga.
Vojáci se blížili. Najednou se Egaril prudce otočil.
"Simin!" vykřikl a rozběhl se dolů.
"Egarile, počkej, je mrtvá!" volal za ním Avun.
Ale Egaril ho neslyšel a pádil do náruče vojákům.
"Jdu pro něj!" řekl Delba a vydal se za ním.
"Ne! Delbo, počkej!" panikařil Avun.
Chtěl jít za nimi, ale Ragham ho chytil za ruku.
"Nesmíš skápnout i ty!" postrčil ho dopředu.
Najednou proletěl Avunovi kolem ucha šíp a zabodl se Iluvě do zad. Vykřikla, prohnula se a upadla. Ragham se rozběhl kupředu, aby ji pomohl Ririmu odnést. Avun se ohlédl. Dva lučištníci předběhli ostatní a právě znovu napínali tětivy. Také zahlédl ležící tělo a palčivě si uvědomil, že Delba Egarilovi nepomohl.
Vytáhl šíp a o vteřinu později se jeden z lučištníků se skácel k zemi. Pak se musel rychle schovat za strom, aby neskončil stejně. Mezitím znovu napjal tětivu a vystřelil, jakmile uslyšel tichý zvuk vojákova šípu, který se zabodl do stromu. Když viděl, jak se i druhý lučištník hroutí, rozběhl se prudce za ostatními. Vojáci už byli nepříjemně blízko.
Na skalní ostroh vedla úzká šíje, na kterou se vešel jen jeden člověk, a dolů spadaly několikametrové hladké stěny. Sám ostroh byl jako věž, jejíž vrcholek obkružovalo cosi jako přirozená hradba, nebo spíš byl celý vrcholek jakýmsi dolíkem. Na okraji nejdál od přístupové cesty rostla zkroucená borovice, pod kterou právě seděl Riri a držel v náručí Iluvu. Slzy, které mu tekly po tvářích jasně říkaly, že je mrtvá. Avun neměl čas na to myslet. Iluva, Simin, Delba, nejspíš i Egaril - kdo bude další?
Shodil ze zad toulce se šípy a zalehl za val.
"Dva," řekl krátce.
Ragham spokojeně přikývl a Ririho tvář ožila ve vlčím úšklebku. Smutek ze všech vyprchával, nahrazovala ho touha zabíjet, pomstít je všechny. Murrai si stihl vzít krátký luk a společně s Avunem v krátkých časových rozestupech stříleli na nepřátele, kteří se shromažďovali k útoku. Většinou minuli, ale aspoň se vojáci museli mít na pozoru. Riri opatrně vystrčil hlavu a pozoroval vojáky na druhé straně šíje.
"Pochcípáme tady, co?" utrousil suše.
"Nejspíš jo. Co vidíš?" odpověděl Ragham.
"Stáhli se z dostřelu. Raděj se, neví, co dělat. Je jim jasný, že jeden z nás tu může stát a posílat je k prapředkům," hlásil Riri.
"Jsou tam nějaký lučištníci?"
"Nevidim, ale to nic neznamená."
Chvíli čekali a napětí rostlo. Avun se kupodivu netřásl. Chtěl se pomstít za ty, co už zabili, a zároveň se pokusit ubránit ty, kdo zůstali, přestože neměli žádnou naději. Připravil si šíp.
"Už jdou," řekl náhle Riri. Hlas měl naprosto klidný.
Avun vstal a vystřelil. První z vojáků, který už byl v polovině šíje, nastavil štít a střelu zachytil. Avunovi zbylo už jen pár šípů. Mířil tedy víc do výšky, aby dostřelil až do skupiny na druhé straně šíje. První voják už byl skoro u nich, když Murrai vyskočil a postavil se mu. V pravici měl svůj oblíbený palcát a na levici navlečený štít.
Ragham se svým obouručním mečem a Riri s krátkým, tenkým mečíkem v jedné a dýkou v druhé ruce se postavili za něj. Avun také tasil a vystoupil vedle nich. Prvních pár vojáků Murrai vyřídil, většinou je sházel ze skály, ale pak přišel jeden vysoký a silný, s přilbou, která mu zakrývala obličej, a ten mu dal zabrat. Chvíli bojovali, Murrai dělal, co mohl, ale jeho protivník plně využíval všechny svoje výhody. Avun začínal chápat, že Murrai nemá šanci, jeho soupeř byl prostě moc dobrý. Chtěl mu skočit na pomoc, ale už bylo pozdě. Ani nevěděl, jakou chybu Murrai udělal, proč ho jeho soupeř mohl bodnout přímo do hrudi. Murrai vykřiknul, klopýtl a začal padat dozadu. Ragham ho zachytil a odtáhl dolů k Lestrii a Iluvinu tělu. Mezitím Avun, odhodlaný přispět svou troškou do mlýna, skočil dopředu a pokračoval v boji. Nemohl se pořád zbavit pocitu, že se s tím vojákem už setkal.
Souboj byl divoký, Avun byl rychlejší, jeho protivník zase silnější. Dokonce i vojáci se zastavili a pozorovali je. Nakonec vyhrálo Avunovo odhodlání, jeho mládí a obratnost. Soupeřův meč vyletěl vysokým obloukem a sklouzl přes okraj skály. Avun přiložil meč svého otce na vojákův krk a volnou rukou mu strhnul přilbici. Vydechl překvapením. Před ním stál kapitán Pelag.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 21. ledna 2009 v 14:45 | Reagovat

Hustý tak to je fakt bomba :-) To Pelagovi přeju. Nemyslím si že byl až tak třeba zlý nebo to, ale tohle pro něj bude opravdu pěkná rána pod pás a on to potřeboval aby prohlédl :-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | 22. ledna 2009 v 8:33 | Reagovat

Jsem si tak uvědomila, že btý na Pelagově místě, tak bych využila informací od Selvy a pak bych ho dala zavřít a popravit spolu s ostatními. :-). Víš co, proč by měl splnit co mu slíbil, když je to taky jeden z loupežníků a sám se mu k tomu přiznal? No jsme opravdu zvědavá co bude dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama