Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

IX.Pohřeb

16. ledna 2009 v 16:27 | Lomeril |  Znamení
"Našel jsem Jafriho tělo."

"Počkej chvilku! Hned jsem tu, nezakopávej ho!"

"A kdybych vám řekl, že mám zajímavé zprávy o vaší dceři?"


"Nádhera! Uvědomujete si, vy pitomci, co jste to udělali?" vybuchl Delba.
"Co nám může? Nejspíš je tu za chvíli zpátky," pokrčil Murrai rameny.
"Houby, zpátky! Selva nás může udat, stačí mu slovo a je po nás! Úžasný! To jste nic nepochopili?! Udělali jste přesně to, v čem jste se snažili zabránit Selvovi!" křičel Delba.
"Hele, můžeš jít za nim, jestli máš problém," sykla Lestrie.
"A zhoršit, co se dá? Ani mě nehne!"
"Delba má pravdu. Byla to kravina, ale zpátky to vzít nemůžeme," řekl tiše Avun.
Ragham přikývl.
"Někdo se musí postarat o Jafriho věci," hlesl Egaril, ze kterého vyprchala všechna bojovnost, se kterou vyhnal Selvu.
"Postarám se o to. Jdeš se mnou, Avune?" vstal Ragham.
Společně vešli do jeskyně. Mezitím Delba uložil Simin, Riri vzal koně a jel se projet, a Murrai, Egaril a Lestrie se začali věnovat nějakým nedůležitým pracím, jen aby nemuseli přemýšlet o Selvovi a dopadu jeho odchodu. Iluva si jako obvykle broukala v koutě a nezajímala se o dění kolem sebe. Avun a Ragham složili Jafriho přikrývky, ty se budou muset vyprat, než je použije někdo další. Čisté oblečení odnesli do skladu, stejně jako šípy a další osobní drobnosti. Jafriho krátký tenký meč, který s sebou tehdy neměl, protože byl moc nápadný, se rozhodil věnovat Egarilovi. Zbývalo se rozhodnout, co s dlouhým lukem, který si Jafri kdysi sám vyrobil. Nikomu se nechtělo nechat si ho, měli ho s Jafrim příliš pevně spojený.
V tu chvíli do jeskyně opatrně vstoupil Riri.
"Raghame? Avune? Můžete na slovíčko?" špitl.
Vyšli ven, kousek stranou od Lestrie, která stála u ohniště.
"Našel jsem Jafriho tělo," oznámil Riri.
"Cože?" vyhrkl Avun.
"Pst, nechci, aby to vostatní věděli. Nevypadá zrovna hezky. Někdo ho nechal u brodu, jen tak ho tam pohodili."
"Ne, věděla, že ho tam najdeme. Chtěla nám ho dát k pohřbení," usmál se Avun.
"Ujmete se ho? Nechal jsem ho támhle za zatáčkou," podíval se na ně Riri.
Ragham přikývl, vrátil se do jeskyně a přinesl přikrývky. Vydal se dolů a Avun, který nesl rýč a lopaty, šel schválně o kus za ním. Nechtěl to zohavené, bezhlavé tělo vidět. Ragham to zřejmě pochopil a když se k němu Avun za zatáčkou připojil, viděl jen balík v přikrývkách, převázaný provazem a přehozený přes hřbet koně.
"Kam ho položíme?" zeptal se Avun.
"Měl to docela rád tam nad tůní," navrhl Ragham.
"Tak dobře," souhlasil Avun a odvedli koně k tůni.
Položili Jafriho tělo na zem, označili místo na hrob a dali se do práce. Kopání bylo úmorné, ale pomáhalo proti smutku. Hrob sice nebyl hluboký, ale počítali, že na něj ještě navrší kameny, aby se k tělu nedostala zvěř. Uložili tělo na dno a Ragham už se chápal lopaty, když ho Avun zadržel.
"Počkej chvilku! Hned jsem tu, nezakopávej ho!" zavolal a rozeběhl se k jeskyni.
Za chvilku se vrátil a nesl Jafriho dlouhý luk. Položil ho opatrně vedle přítelova těla a sám začal zahazovat hrob. Pak nanosili kameny a obložili podlouhlou hromadu hlíny, která příliš nepřipomínala místo důstojného posledního odpočinku.
Jakmile byli hotoví, přivedli ostatní. Pouze Simin spala a Delba na ni dohlížel. Egarilova tvář byla bledá a napjatá, Riri vedl Iluvu, Lestrie se tiskla k Raghamovi a Murrai se mračil jako noc. Jeden po druhém přistupovali k hrobu, poklekali a pokládali dlaň na kameny, starý zvyk při loučení se zemřelým. Simin a Delba můžou přijít uctít Jafriho památku zítra.
Když přišla řada na Egarila, někdo ho zatahal za rukáv. Otočil se uviděl Iluvu, jak mu podává tři vlčí máky. Poděkoval jí úsměvem a položil je na hrob. Iluva sama vedle nich položila svazeček sedmikrásek. Pak vstala a začala odříkávat starou básničku, která radila, kterou květinou uctít jakého mrtvého.

Hrdinům sedm sedmikrásek,
krasavicím růži bílou,
zrádcům potom žita klásek,
nebo makovici shnilou.
Králům na hrob nedávej nic,
to přenech šlechtě raději,
vojákům dej pár slunečnic
a jejich ženám naději.
Kytice hvozdíků - tu leží páže,
a pod leknínem námořník,
a kdo rudé máky sváže,
ví, kde je pohřben loupežník.
Tomu, kohos zaživa ctil
přines snítku jedlovou,
a muži na vrcholu sil
kytku, co ladí s oblohou.
Růže patří velkému pánu
ta, co má barvu krvavou,
a po červeném tulipánu
měl-li duši toulavou.

A kdo chceš příteli květiny dát,
vyber ty barvy, které měl rád.

Avun zvedl oči a zamrkal, aby zahnal slzy. V tu chvíli si uvědomil, pod jakým stromem stojí. Byla to jedle. Zřejmě si toho všimnul i Ragham, protože vytáhl nůž a odřízl jednu větvičku, kterou položil na hrob. Avun jako by znovu slyšel Iluvin hlas.
Tomu, kohos zaživa ctil
přines snítku jedlovou...

Když ji Ragham Jafrimu dával, dával ji za všechny.
--o--
Selva mezitím seděl na jiném místě v lese, na pařezu nad řekou a užíral se vzteky. Bublal v něm pocit křivdy. Všichni, o které se poctivě a dlouho staral, ho zradili, opustili ho, zapomněli. Nevděčníci! A Simin, Simin, kterou miloval a ctil, Simin, která byla jeho ženou, se od něj odvrátila, jako by byl prašivý!
Zajel si prsty do vlasů. Kéž by to zažili, všichni! Kéž by ztratili všechno, zrovna tak jako on. Přál by jim to. Touha po pomstě v něm vytryskla a zmocnila se ho jako posedlost. Dobře znal způsob, jak svojí pomstu uskutečnit. Rozhodl se. Mají, co chtěli. Říkal jim, že na ně Avun přivede vojáky, ať se to tedy stane. Sice je přivede tím, že vyhnal Selvu, a ne tím, že by je zradil přímo, ale co na tom sejde?
Počkal na tmu a pak pustil koně, ať si dělá, co chce. Sám se vplížil do města a zabušil na dům kapitána Pelaga. Našel ho snadno, zeptal se jednoho vojáka, kterého potkal na ulici. Otevřel mu sluha.
"Chci mluvit s kapitánem Pelagem. Řekněte mu, že mu povím, kde se skrývají loupežníci," vyštěkl na něj Selva.
Zmatený sluha ho pustil dovnitř, přikázal mu, ať počká v předsíni a sám odešel vyhledat pána. Během chvilky se vrátil a uvedl Selvu ke kapitánovi. Kapitán seděl za stolem v jídelně, před sebou džbán vína, po kterém Selva vrhl mlsný pohled. Naznačil Selvovi, aby se posadil, a pak si ho dlouho prohlížel.
"Kdo jsi?" zeptal se nakonec.
"Jmenuji se Selva a až do včerejška jsem byl vůdcem loupežníků," odpověděl přímo.
Kapitán se usmál a pohodlně se opřel ve své židli.
"To je zajímavé. A proč je chceš zradit?"
"Oni zradili mě. Vypověděli mi poslušnost. Abyste je našel..."
Během chvilky popsal Selva do podrobností cestu k jeskyni. Kapitán ho nepřestával upřeně pozorovat.
"A co chceš na oplátku?" nadhodil, když Selva skončil.
"Život a svobodu pro sebe a mírný soud pro všechny, kdo se vzdají," odpověděl Selva.
"Život a svoboda, to by šlo, když zůstaneš tady v domě se stráží, dokud nebude po všem. Ale mírný soud pro zrádce a loupežníky? Ne, ne, to ti dát nemůžu," usmál se studeně kapitán Pelag.
Selva se zhluboka nadechl. Nechtěl, ale musel. Raději obětuje tu běhnu než Simin. Naklonil se významně kupředu a spiklenecky zašeptal:
"A kdybych vám řekl, že mám zajímavé zprávy o vaší dceři?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 8:41 | Reagovat

Alespoň kousek lásky k Simin v něm zůstalo i když je mi moc líto že je Selva takhle zrazuje, tak to bylo vcelku očekávatelné, když ho vyhnali. Na druhé straně budu asi pořád doufat, že jim ještě Selva alespoň nějak pomůže...

2 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 9:21 | Reagovat

Vím, že moje otázka bude asi hloupá, ale... Kdy bude další? :D

3 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 14:22 | Reagovat

Jo a tak jsme si všimla... Tahle kapitola má označení XI = 11 a kapitola předtím VIII = 8. Neměla by tedy tato kapitola mít číslo IX = 9?

Já teda nejsem expert na římský číslice, ale mám dojem že je to takhle... :-) PromiNˇza ten rýpanec :D

4 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2009 v 16:11 | Reagovat

Jejda... no jo, až se k tomu dostanu, opravím to. Další kapitola bude... no někdy bude :-)

5 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 16:37 | Reagovat

Však jo, jen že teď se ten příběh začal tak krásně vyvíjet :D

Nu což ještě mi zbývá operace Rocolia na tomto blogu co jsme nečetla a pak máš ještě u sebe spoustu povídek, který si musím přečíst :-) Jen že tahle mě opravdu hodně upoutala... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama