Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

I. První setkání s Rocoly

24. dubna 2009 v 20:17 | Lomeril |  Revan
Upozorňuji - povídka se bude ještě přejmenovávat, jen co mě napadne lepší název a budu vědět trochu víc o budoucím vývoji děje :-)


Procházel jsem ulicemi Velké Roruby, císařského města, a usmíval jsem se na všechny kolem. Taky bylo proč! Bylo mi jednadvacet, byl jsem zdravý a ještě mi nedošly peníze z poslední výplaty, takže jsem ani neměl hlad. Slunce svítilo, na zádech se mi houpal vak obsahující veškerý můj majetek, a hned další den jsem měl odrazit od břehu. Těšil jsem se, až budu zase na moři.
V přístavu bylo snad ještě víc lidí než obvykle. Divil jsem se tomu, dokud jsem si nevšiml, že většina z nich má tmavé vlasy a oči a staré, spravované oblečení. Jistě, ta rocolská cháska, kterou nikde nikdo nechce! Byl jsem si jistý, že císař s nimi zatočí. Buď je vyžene, nebo je všechny rovnou pošle na šibenici.
Pod nohy se mi připletlo nějaké černovlasé děcko. Snažil jsem se na něj nešlápnout, až jsem zakopl a upadl. Moje dobrá nálada zmizela jako mávnutím kouzelného proutku.
Přiběhla ke mně nějaká žena a pomáhala mi na nohy. Mnohomluvně se při tom omlouvala nějakým nesrozumitelným jazykem a pokoušela se oprášit moje šaty.
U všech kozlů, páchla jako stoka! Věděl jsem, že za pár týdnů na tom nebudu o nic líp, ale mohl jsem zůstat bez smradu alespoň dokud to šlo.
"Nešahej na mě!" odstrčil jsem ji a pokračoval jsem dál. Rocolů bylo v přístavu jako psů, pletli se úplně všude. Bylo umění dostat se až k lodi, aniž bych na někoho z nich zranil.
Císařovna se pohupovala na vlnách a po její palubě pobíhalo pár chlapů. Přeběhl jsem lodní můstek. Poznal jsem loďmistra Kilana, už jsem se s ním párkrát plavil. Kývl jsem mu na pozdrav.
"Šéf je v kajutě," houkl na mě.
"Díky," zavolal jsem zpátky a zamířil ke kapitánské kajutě.
Můj strýc Yoltan, kapitán Císařovny, seděl u svého malého stolku a proti němu stál chudě oblečený muž, který by potřeboval pořádně vykoupat. Černé vlasy a zápach. Rocol! Nejspíš se rozhodl, že před bídou uteče na moře.
"Vítám tě, Revane," usmál se na mě strýc, když mě uviděl. "Tenhle pán se jmenuje Muro a zastupuje Rocoly, kteří uprchli do Merinie. Císař jim věnoval nějaké území při úpatí hor a Císařovna je jediná loď, která se plaví do těch končin. Právě jsme se domluvili, že je vezmeme s sebou."
Vytřeštil jsem oči. To strýček přece nemohl myslet vážně. Zaprvé je Císařovna nemůže ani za nic pobrat, je jich hrozně moc. A zadruhé ten smrad! A taky zásoby... A určitě s sebou povezou ženy. No nazdar. Na tohle námořníci nejsou zvyklí. Nejsem pověrčivý, ale pár ženských mezi hromadou chlapů nevěstí nic dobrého, i když smrdí a jsou nejspíš nemocné.
"Ale jak to zvládneme? Je jich moc, a my potřebujeme spoustu zásob..." vykoktal jsem.
"Císařovna jich poveze čtyřicet tři. Zbytek, něco přes třicet lidí, popluje na Stříbrné hlubině, kterou si najali. Už jsme domluvení, že Stříbrná hlubina poveze taky většinu zásob a jakmile je vyloží na místě, vrátí se," odpověděl strýc.
"A děláme to jen z dobroty srdce, nebo od nich dostaneme taky něco jinýho než smrad a blechy?" vyjel jsem vztekle, aniž bych bral na vědomí přítomnost muže v kajutě.
"To by stačilo, Revane. Ti lidé dali dohromady všechno, co měli, aby mohli vyrazit hledat nový domov. Moc jim toho nezbylo, takže se chovej slušně a uctivě," napomenul mě strýc důrazně.
"Pokud mám snést ženský na palubě, remcající chlapy, smrad a spoustu starostí navíc, chci vědět, jestli za to aspoň dostanu zaplaceno," zavrčel jsem.
"Ty dostaneš tak akorát karabáčem!" zařval strýc, až jsem uskočil. "Odpusťte mu, je to ještě kluk," obrátil se na Rocola. "Asi jsem ho ještě nepředstavil, co? Můj synovec Revan, plaví se s námi jako kormidelník. Moc rád si pouští hubu na špacír, ale ještě nikdy se neztratil a nikdy nenavedl loď na skálu."
"To já taky ne," usmál se Rocol.
Strýc se zdvořile zasmál.
"Takže jsme domluveni, odpoledne začneme nakládat a zítra odrazíme s ranním odlivem," řekl a doprovodil Rocola na palubu. Já jsem zůstal v kajutě. Strýc se brzy vrátil.
"Že se nestydíš! Oni přišli o všechno, je to slušnost pomoct jim. Nejsi o nic lepší než přístavní povaleč. Takže se nastěhuj do kajuty v zadní přístavbě - budeš bydlet s Rulcim a Kilanem. Jsou to sice oba Naralejci, ale zase si nemyslím, že bych našel lepší," povzdechl si strýc.
Strýc Yoltan měl vždycky spoustu starostí. Až donedávna žil jako dobrodruh. Nikdy ho neunavilo objevovat a prozkoumávat nová, neznámá místa, a císař ho štědře podporoval. Bohužel ne dost štědře na to, aby se z toho výpravy zaplatily, proto musel bokem obchodovat s naralejskými látkami. Když mi bylo patnáct, vzal mě jednou s sebou na jih, na plavbu proti proudu Zlatopísku. Na to dobrodružství jsem nikdy potom nezapomněl.
Před rokem ale přišel o loď a za úspory, které si šetřil na stáří, si koupil Císařovnu a začal obchodovat. Ještě pořád se musel učit, jak se to dělá, zatím spíš prodělával.
"No dobře, ale nemohli by se před naloděním alespoň vykoupat?" zaprosil jsem.
Strýc Yoltan mi věnoval chápavý úsměv.
"Už jsem ho o to prosil."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 25. dubna 2009 v 22:12 | Reagovat

Je to dobrý :) Revan se mu kupidivu líbí :) - to je u mě neobvyklé - správnej buran ale má charakter. Těším se na další... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama