Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

Prolog

21. dubna 2009 v 18:43 | Lomeril |  Revan
Prolog k povídce...


Na jih od Birlenu leží království Naraley a jižně od Naraley se rozkládá císařství Merinie. Hranici mezi Naraley a Merinií tvoří hory. A na úpatí těchto hor je jen divočina. Dodnes je tam ale místo, kde může cestovatel naleznout zbytky osady. Lidé, kteří ji kdysi založili, museli vynaložit veškerou svou sílu a odvahu, aby je divočina nepohltila. Možná, že kdyby se měli kam vrátit, nikdy by tato osada nevznikla. Jenže tito lidé byli birlenští Rocolové, což ve šťastných dobách znamenalo "milostivě trpěni" a v těch méně šťastných "psanci".
Když se v dobách krále Herlea I. Rocolové vzbouřili a byli poraženi, nastaly pro ně kruté časy. Vypalování vesnic, zatýkání, násilné přesídlování, výslechy a mučení - po ničem z toho se král nebál sáhnout, aby zničil Rocoly jako národ. Přirozeně začali utíkat, většinou se vydali do Gobethu, jediného pořádného birlenského přístavu, a nasedli na první loď, která je byla ochotná vzít do Naraley. Ti, co si nemohli dovolit plavbu, se vydávali na nebezpečnou cestu přes poušť a poté stejně nebezpečný přechod hranic po souši.
V Naraley se Rocolové setkávali a zjišťovali, že neví, co dál. Stahovali se do velkých měst, převážně do hlavního města Naralonu. Během prvních šesti měsíců se jich jenom tam sešlo čtyři sta a další dvě nebo tři stovky mužů, žen i dětí žily v dalším městě, v Retumě. Naralejský král to samozřejmě nemohl trpět - Rocolové nemohli sehnat práci a hladověli, potulovali se po městě, někteří kradli, aby nakrmili děti, a mezi lidmi se šířily nemoce.V polovině druhého roku po bitvě u Lut, která na Rocoly přinesla celou tu bídu, bylo rocolským vyhnancům zakázáno pobývat ve velkých naralejských městech déle než týden.
Ze sedmi set uprchlíků, kteří odešli z Birlenu, jich po roce a půl bylo naživu necelých pět set. Většinou se rozprchli po Naraley, postavili si domy na venkově a během několika generací splynuli s Naralejci. Asi stovka se vydala na východ, skoro až na hranice pouště a založila si tam vlastní vesnici. Osmdesát sedm dalších pod vedením jistého Mura odplulo do Merinie. Merinijský císař jim ale odepřel útočiště v jeho říši. Věnoval jim ale malé území blízko naralejské hranice. Pevně totiž věřil, že v divočině na úpatí hor brzy pomřou a problém bude vyřešen. Jeho plán nevyšel tak, jak si představoval. Nakonec totiž nebyli poraženi přírodou, ale lidskou zlobou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 21. dubna 2009 v 22:14 | Reagovat

Jo tak to je hustý už se moc těším co se z toho vyklube, ten úvod je naprosto dokonalý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama