Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

Část devátá - Princeznin příjezd

20. srpna 2009 v 15:44 | Jafri z Nisie |  Zlomená křídla
ČÁST DEVÁTÁ - PRINCEZNIN PŘÍJEZD


Další tři roky nebudu popisovat nijak dopodrobna, protože se neodehrálo nic, co by se neodehrálo v desítkách obměn na desítkách jiných míst. Žili jsme, bojovali jsme, utržili jsme jizvy, děvčata přicházela a odcházela, válka zuřila dál. Několik měsíců druhého roku jsem strávil v Nisii, abych se zotavil poté, co mě v bitvě strhli z koně a já jsem si zlomil ruku a nohu. Za svůj život vděčím Akianovi, který mě tehdy včas dostal pryč.
Během těch let jsme viděli hodně. Nevím, kolik životů jsem vzal, ale nebylo jich víc, než kolik lidí se pokusilo zabít mě. Hodně se utužilo naše přátelství a naše trojice se rozšířila o Akiana. Právě od Akiana jsme se ve volných chvilkách naučili spoustu užitečných triků pro souboje, i když v bitvě se moc použít nedaly, na to bylo v poli málo místa a také ne vždycky protivník používal stejnou zbraň.
Po třech letech mě otec stáhnul zpět ke králi. Začalo totiž vyjednávání a protože jsem díky matce uměl plynule naralejsky, často jsem se staral o doprovod vyslanců. Překvapilo mě, že král s vyjednáváním souhlasil. Naraley sice měla vojensky navrch, ale zemřel jejich starý král a zemi hrozilo, že se rozpadne zevnitř. Proto by se jim hodilo rychle z války vycouvat. Oproti tomu my jsme mohli zaútočit a získat nová území nebo alespoň výkupné. Myslím, že jediný důvod toho vyjednávání byla králova nechuť k válčení.
Boje ale vyjednáváním neskončily. Mír měl přinést až jeden sňatek.
Dozvěděl jsem se o něm od otce, který si mě jednoho dne zavolal.
"Posílám tě na ostrov Shay," řekl.
O tom místě jsem nikdy v životě neslyšel.
"Kde to leží, pane?" zeptal jsem se opatrně.
"Nedaleko pobřeží, kousek severně od Giar-ben," odpověděl otec.
Neubránil jsem se úšklebku. V Giar-ben ještě pořád velel Reesten a já jsem nijak netoužil po jeho blízkosti.
"A co tam budu dělat?"
"Hlídat jednu dámu."
"Cože?" vytřeštil jsem oči.
"Je to velice vzácná dáma, dáš na ni dobrý pozor. Její matka je dcerou merinijského císaře a její otec je bratrem naralejského krále. Sňatek jejích rodičů kdysi zajistil mír mezi Naraley a Merinií, její sňatek zajistí mír mezi Naraley a Birlenem. Vezme si našeho prince a později usedne po jeho boku na našem trůnu. Na ostrově Shay zůstane, dokud nebudou dohodnuty všechny podmínky. Tvým úkolem bude zajistit její bezpečnost."
No nazdar! Teď ze mě udělali chůvu! To byla moje první myšlenka. Jenomže otec měl pro všechno své důvody.
"Dobře si ji chraň, synku. Jako královna by ti mohla být velkou oporou. Slyšel jsem, že je to velmi schopná mladá dáma," dodal ještě.
Nakonec se mě nesnažil uklidit s cesty, naopak. Dostal jsem příležitost navázat užitečné kontakty. Velmi dobře. Když už jsem souhlasil s tím, že po otci převezmu Jestřáby, budu poslouchat jeho rady. Důvěřoval jsem jeho moudrosti a věděl jsem, že by mi úmyslně nedal špatnou radu.
"Jak se jmenuje?" zeptal jsem se.
"Princezna Nyarela. Připluje do Giar-ben za deset dní. Vyzvedneš ji na palubě její lodi a odvedeš ji do pevnosti, kde se setká s králem. Poté s ní odjedeš na ostrov Shay, kde stojí bývalý palác manželek velerocolinů. Je to krásné místo, bude se jí tam líbit. Ty musíš zajistit nejen její bezpečnost - na to dostaneš jednotku vojáků a nejspíš ještě jednoho Jestřába - ale musíš se postarat i o její zábavu. Jak, to nechám na tobě. Nechci, abys ji opouštěl na delší dobu, než je nutné."
Usmál jsem se.
"Pokud bude hezká, neměl by to být problém," poznamenal jsem.
Otec se okamžitě zamračil.
"Tak jsem to nemyslel. Buď opatrný, buď jí bratrem, ale nic víc," pokáral mě.
"Jen jsem žertoval," uklidnil jsem ho a s tím jsem od něj odešel.

O deset dní později jsem vystoupil na palubu naralejské lodi Zlatý měsíc. Princezna vyšla z podpalubí, sotva dostala zprávu o mém příjezdu.
Vypadala jako docela pěkné děvče. Nebyla nijak vysoká, o dobrou hlavu menší než já. Volné, vzdušné šaty z modré a žluté látky se vlnily kolem jejího útlého těla. Hnědé nazrzlé vlasy měla vysoko vyčesané a ozdobené zlatými a modrými stuhami. Hotové zosobnění královské důstojnosti, kdyby v těch modrozelených očích nehrály veselé a rozpustilé jiskřičky, které málokdy mizely.
"Vítám vás v Birlenu, má paní. Mé jméno je Jafri a patřím k rytířům Jestřábům. Budu vám k službám po celou dobu vašeho pobytu zde, až do vaší svatby," představil jsem se naralejsky.
"Děkuji vám. Nyní, předpokládám, pojedeme do pevnosti?" ujistila se.
Společně jsme se vydali ke člunům. Šla první, takže jsem si ji mohl ještě jednou prohlédnout. Nesla se jako skutečná princezna. Jel jsem s ní v jednom člunu a pomohl jí vystoupit na molo. Tam se k nám připojil Tillan a společně jsme se vydali do pevnosti. Nedošli jsme ani na půl cesty, když mi kolem ucha prolétla šipka z kuše. Řídil jsem se spíš pudem než rozumem. Okamžitě jsem skočil kupředu a srazil princeznu k zemi. V tu samou chvíli jsem ucítil prudkou, bodavou bolest v rameni a myslím, že jsem i vykřikl.
Přitiskl jsem ji na zem a chránil vlastním tělem. Mezitím jsem zaslechl Tillana, jak křičí povely, a dusot nohou a kopyt. Neuvědomil jsem si, co dělám, dokud nebylo po všem. V rameni mi škubalo a princezna se celá třásla.
"Už můžete vstát," ozval se za mnou Tillanův hlas.
Posadil jsem se na zem a nechal jsem princeznu, aby se zvedla. Všiml jsem si, že má na šatech krev.
"Jste raněná?" zeptal jsem se okamžitě.
"Ne, jen odřená, jak jste mě porazil," vydechla, ještě celá roztřesená.
"Omlouvám se," řekl jsem zkroušeně. Uvědomil jsem si, že povalit princeznu a ležet na ní asi není nejlepší úvod.
"Za co?" vykulila oči. "Zachránil jste mi život, za to se omlouváte?" V tu chvíli si všimla šipky, která mi ještě pořád trčela z ramene a já si uvědomil, že se mi začíná točit hlava.
"Oni vás zasáhli!" vykřikla. Klekla si vedle mne a velice jemně se dotkla mé rány. Omylem přitom pohnula šipkou. Ztráta krve a náhlá bolest mě přemohly a omdlel jsem.

Probral jsem se, když mě nesli do pevnosti. Princeznu jsem nikde neviděl. Dostal mě do péče místní léčitel a bohužel jsem byl při vědomí, když mi z ramene tahal tu šipku. Mezitím mě sice hojně proléval kořalkou, ale i tak padala na jeho adresu nepěkná slova.
Byl mi nařízen klid na lůžku, alespoň dva dny, což mě k smrti otrávilo. Rozveselil mě až Tillan, který mě přišel navštívit ještě ten večer.
"Ti útočníci byli dva. Jeden nám utekl," oznámil mi.
"A ten druhý? Dostali jste z něj něco?" vyzvídal jsem dychtivě.
Tillan smutně zavrtěl hlavou.
"Ten už nikomu nic nepoví," řekl vážně.
"A víte, kdo to byl?"
"Podle oblečení naši, ale samozřejmě není nic jednoduššího, než si obléct stejnokroj cizího vojáka. Rien a Telsa jdou po stopě tomu uprchlíkovi."
"A co princezna?"
"Je v pořádku, jenom trochu odřená a otřesená. Ptala se po tobě, nejspíš tě přijde i navštívit."
Mojí další návštěvou bohužel nebyla princezna, ale otec. Vypadal ustaraně, ale nedokázal jsem říct, jestli má starost o mě nebo o princeznu.
"Udělal jsi na ni dojem. Je ti velice zavázána, to je dobře. Nezačal jsi nejhůř. Ale budeš muset mít oči na stopkách. Někdo nechce, aby k tomu sňatku došlo, prý v Naraley nabývá na síle strana, která si přeje dotáhnout válku do konce. Je možné. že se o něco pokusí znovu. Kdy můžeš vstát?" zeptal se.
"Prý za dva dny, ale nesmím se moc namáhat. Je to zbytečnost, už je mi docela dobře, můžu se vrátit do práce třeba hned," ujišťoval jsem ho. Nebyla to tak úplně pravda, pořád se mi točila hlava a rameno mě hodně bolelo, ale všechno bylo lepší než jen ležet a dívat se do zdi.
"Jen si odpočiň. Reesten to zatím zvládá a ty budeš potřebovat všechny síly," zasmál se otec.
"Reesten? Moje povinnosti převzal on? Myslel jsem, že má dost starostí s pevností," namítl jsem. Nelíbila se mi představa, že Reesten o mně vykládá princezně nějaké povídačky.
"Je tady jediný, kdo má dostatečně plynulou naralejštinu a dostatečně vybrané chování. Tedy ještě bych mohl použít Riena, ale ten se vydal za tím uprchlíkem. Reesten si vede dobře, ale princezna se tváří, že bys jí víc vyhovoval ty. To je také dobře. Takže si odpočiň, ať nemusí čekat dlouho."
Princezna mě skutečně přišla navštívit hned další den. Byla to pouze krátká, neosobní návštěva, ale když mi pokládala ohrané otázky o mém uzdravování, všiml jsem si, že jí v očích znovu hrají ty uličnické jiskřičky.
Strávila v Giar-ben týden, než jsme společně odpluli na ostrov Shay. Jel s námi i Tillan, kterého mi otec dal na pomoc. Za ten týden jsem s ní přišel do styku málo, o to se Reesten postaral, ale když jsme nasedali do loďky, která nás měla dovézt na ostrov Shay, cítil jsem, že tentokrát ji mám pro sebe. Ostrov jsme uviděli pozdě odpoledne toho dne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 21. srpna 2009 v 6:51 | Reagovat

Prej tentokrát ji mám pro sebe :D Jafri začíná uvažovat poměrně silně majetnicky. Jsem zvědavá jestli se to na tom ostrově bude vyvíjet podobně, jak si představuji. Tak alespoň už víme kdo je Nyarela, těším se na další část :)

2 Lomeril Lomeril | 21. srpna 2009 v 8:32 | Reagovat

A jak si to představuješ? :-D

3 Jackie Decker Jackie Decker | 21. srpna 2009 v 14:20 | Reagovat

No tak hádej asi :D Podle dosavadního vývoje to vypadá, že se nám princeznička do Jafriho zamiluje a on vypadá že se mu taky líbí. Krom toho to jak o ní mluvil v prologu, jen by mě zajímalo co mu má odpustit. Opravdu jsem děsně zvědavá :D

4 Lomeril Lomeril | 21. srpna 2009 v 15:12 | Reagovat

Ano... a zároveň jedno velké NE - teda alespoň já to tak chápu. Ale je mnoho možností, jak situaci interpretovat. :-)
Njn, já si zase hraju na hrad v Karpatech

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama