Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

Část osmá - Poslední léta jako panoš

17. srpna 2009 v 21:23 | Jafri z Nisie |  Zlomená křídla
ČÁST OSMÁ - POSLEDNÍ LÉTA JAKO PANOŠ


Akian se brzy vzchopil. Setřel těch několik slz, které mu i přes veškerou snahu vytryskly, a vrhl po mně zvláštní pohled. Pochopil jsem z něj, že chápe jako svou povinnost postarat se o mě. Byl jsem mu nesmírně vděčný. Ještě pořád jsem byl pouhý panoš, a jako takový jsem neměl příliš pravomocí. Pomoc rytíře to všechno ulehčila.
"Jdeme, Jafri. Oznámíme na ranní poradě, co se stalo. Kapitán už bude vědět, co si počít," řekl.
A tak jsem se účastnil první porady Jestřábů. Když jsme vešli do otcova stanu, zřejmě se ještě neshromáždili všichni, ale Akian si to namířil přímo k otci. Slyšel jsem udivený šepot, když si rytíři všimli mojí přítomnosti.
"Můj pane, přicházíme od Irlionova lůžka. Právě... podlehl svým zraněním," oznámil Akian. Snažil se, aby se mu nezlomil hlas, ale úplně se to nepovedlo.
Zavládlo ticho. Další mrtvý Jestřáb, další mrtvý bratr. První promluvil opět Akian.
"To znamená, že jeho panoš přišel o pána," dodal.
Tentokrát bylo ticho jiné, napjatější. Poprvé jsem si uvědomil, že je to proto, že se jedná o mne. Syn současného kapitána, pravděpodobný budoucí kapitán. Někdo, s kým se vyplatí být zadobře. Poprvé jsem si uvědomil, že mě berou takhle. Všechny pohledy se stáčely k otci.
"Akiane, slyšel jsem, že tvůj panoš byl raněn," řekl otec nakonec.
"To je pravda, pane."
"Dokud se neuzdraví, Jafri ho zastoupí. Mezitím pro něj vymyslíme nějaké řešení," rozhodl otec.
Ten večer se konal Irlionův pohřeb. Protože v okolí byla skalnatá půda a nebyl čas vykopat hrob, spálili jsme ho a popel uzavřeli do urny, kterou Akian později odvezl do Dagartu, aby Irlion odpočíval s ostatními Jestřáby.
Během dalších dvou dnů jsme Naralejce rozprášili po okolí, ale já si to sotva pamatuji. Zármutek nad Irlionovou smrtí mě otupoval a jednal jsem bezmyšlenkovitě, jako kdybych za mě mé tělo řídil někdo jiný. Trvalo týden, než se otec rozhodl, co se mnou udělá.
"Našel jsem ti nového pána," oznámil mi jednoho dne.
Překvapení z té zprávy se jen pomalu prokousávalo vrstvami zármutku.
"Koho, můj pane?"
"V okolí není nikdo vhodný a nemůžu tě posílat přes půl království k někomu jinému. Proto jsem se rozhodl, že poslední rok do svého přijetí strávíš jako můj panoš."
Ta zpráva mi vyrazila dech. Bylo to něco neslýchaného. Panoš nikdy není příbuzný se svým pánem, natož aby byl jeho synem.
"Ale... co tomu řeknou ostatní?" vykoktal jsem.
"To už nech na mně. Alespoň uvidíš něco z práce kapitána," usmál se.
A tak jsem se stal panošem vlastního otce. Samozřejmě o nás kolovala spousta klepů, ale nikdo se neodvážil vystoupit proti otcovu rozhodnutí otevřeně.
Starat se o otcovy věci bylo náročnější, než starat se o Irliona. Otec měl rád svůj pořádek a pokud jsem nesplnil svoje povinnosti podle jeho představ, dával najevo nelibost. Dostával jsem se daleko méně do boje, častěji jsem musel hledat nebo ukládat mapy a dopisy, kterých měl otec s sebou vždycky celou truhlu.
Několikrát jsem se setkal s králem. Zapamatoval si můj obličej, a i když předstíral, že neví, čí jsem syn, jednou jsem ho přistihl, jak si mě prohlíží a porovnává s otcem. Začal jsem chápat, že ode mne všichni očekávají, že se budu podobat otci. Jenomže čím víc jsem otce poznával, tím těžší se mi ten úkol zdál. Nakonec se ve mně zvedl vzdor. Všichni mě k němu přirovnávali, viděli mě jen jako jeho dvojníka, který snad jednou bude pokračovat v tom, co otec začal. Nikoho ani nenapadlo, že bych s otcem v některých věcech mohl nesouhlasit.
Jednou jsem se s tím otci svěřil. Nerozzlobil se, jen se usmál.
"Ať už se stane cokoliv, nesnaž se mě, prosím, za každou cenu napodobit. Nestarej se o to, co si myslí ostatní. Musí pochopit, že jsi jiný než já a budeš určité věci dělat jinak - možná i lépe. Nenech je, aby ti vzali tvoji jedinečnost!" napomenul mě důrazně.
Nevím, proč se mi tehdy tak ulevilo. Snad proto, že na otcově mínění mi záleželo nejvíc. Pokud po mně on nežádal, abych se stal jeho dokonalým dvojníkem, pak názor ostatních nebyl důležitý. Byl jsem připraven na přijetí mezi rytíře.
Stal jsem se rytířem v Nisii, ve svém rodném městě, zároveň s Tillanem, Alfionem a Pyrwem, který kdysi odešel s Balmizou a celou válku s ním strávil na severu. Na našem přijímacím obřadu bylo méně lidí než na Rienově. Podle zvyku jsem spálili své modré pláště a přijali z rukou našich pánů nové, ohnivé. Ještě než jsme ale tasili meče, abychom pozdravili ostatní rytíře, položil otec do plamenů ještě jeden plášť, tentokrát oranžový. Byl to plášť, který Hakra už nikdy neobleče. Vzpomněl jsem si na oázu Velká sestra, na večer, kdy Hakra zemřel a kdy jsem se setkal s Porconií. Napadlo mě, že její dítě už musí být víc než roční.
Moje myšlenky ale byly přerušeny koncem obřadu. Pozvedl jsem meč a moji noví bratři mi odpověděli. Konečně jsem byl rytířem a čekaly mě nové povinnosti.
Ale ten večer jsme měli s Rienem a Tillanem jen pro sebe. Prošli jsme několik nisijských hospůdek a do kasáren jsme se vrátili až k ránu. O několik dní později jsme byli všichni tři posláni do pevnosti Zlaté moře, s Akianem jako velitelem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Z0MBie Z0MBie | E-mail | Web | 18. srpna 2009 v 0:55 | Reagovat

Začíná se to vybarvovat čím dál lépe :-). První díl mne naprosto uchvátil, doteď jsem si to četl víceméně ze setrvačnosti a tady to pro mne zase dostalo úžasnou šťávu :). Díky :)

2 Jackie Decker Jackie Decker | 18. srpna 2009 v 7:48 | Reagovat

Jo je to krásné. Vlastně opět utekl celý rok ani jsme nemrkli, přesto to bylo popsané naprosto úžasně. Jafri se nám čím dál víc přibližuje. Líbí se mi, že ho ukazuješ jako docela obyčejného kluka či teď už jako mladého muže. Konečně se stává rytířem, jeho život opět získal nový směr a on vlastně víc poznává svého otce. Ačkoliv po Irlionově smrti jakoby celé toto poznávání bylo zahaleno mlhou smutku z jeho ztráty.

Těším se na další díly :)

3 Lomeril Lomeril | 18. srpna 2009 v 10:00 | Reagovat

Další část bude ta zlomová :-) Už je čas na Nyarelu.
A myslím, že svým způsobem Irlion byl nejbližší přítel, kterého Jafri kdy měl.
Sice nevím, proč zrovna tahle kapitola dostává novou šťávu, mě přijde, že je to nejnudnější kapitola ze všech, ale jak myslíte :-)

4 Jackie Decker Jackie Decker | 18. srpna 2009 v 17:50 | Reagovat

Neřekla bych přímo novou šťávu ale nejvíc přibližuje Jafriho. Irlionova smrt a tahle kapitola :)
Samozřejmě se těším na další zvrat, bude to jistě velmi zajímavé. A máš pravdu už je na Nyarelu docela čas :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama