Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit. (G. Laub)

Slovo závěrem

17. září 2009 v 22:43 | Jafri z Nisie |  Zlomená křídla

Jak léčitelé předpověděli, moje nohy se nikdy plně neuzdravily. Sice můžu ujít krátkou vzdálenost bez berlí, ale jen pomalu a hodně při tom kulhám a na koni můžu jezdit pouze v upraveném sedle. Nicméně s berlemi jsem schopný pohybovat se dost rychle na to, abych nebyl nikomu přílišnou přítěží.
Jinak si ale nemám na co stěžovat. Hospodu U Škrpálu jsem přenechal Loregovi a Ale a nemyslím si, že bych ji mohl nechat v lepších rukou. Otec mi získal místo pomocníka mistra soudce v neerbovním městě Dalerši na Stříbrné řece, asi čtyři dny cesty na východ od Hradiště. Přestěhoval jsem se tam s Erucou a děvčaty, ke kterým dva roky po Irole přibyl i vytoužený syn. Po dlouhém přemýšlení jsem ho pojmenoval Irlion.
Akian, Olkys a jejich děti žijí několik dní cesty na severozápad v jiném malém městě. Dostali jsme zprávy, že Beria nechal těch divočin, které provozoval ve Skalistu, a je z něj poctivý a dobrý člen družiny tamějšího hraběte. Otec odešel dva roky po Giar-benské vzpouře na odpočinek. Bydlí v Dagartu, ale často nás navštěvuje a zůstává třeba i několik týdnů. Rien si mezitím plní svůj sen a umožňuje vzdělání v Dagartu více chlapcům a ne jen budoucím Jestřábům. Tillan svá zranění přežil, ale jeho odpověď na můj dopis byla chladná a odtažitá. Sice omluvu přijal, ale zřejmě nehodlá obnovovat naše přátelství. Nezbývá mi, než ctít jeho přání a doufat, že někdy v budoucnu změní názor.
Aby byl výčet úplný, zbývá ještě jeden člověk, kterého se nezbavím, dokud budu dýchat. Její tvář mě straší ve snech a vědomí toho, co jsem jí provedl, se vrací, když kvůli bolestem v nohách spánek nepřichází. Dodnes jsem nerozluštil podstatu citu, který jsem k ní choval, a nedokážu říct, jestli jsem ji miloval jako ženu, sestru nebo pouhou přítelkyni. Jenom vím, že její smrt mě dovedla tam, kde jsem dnes. Kdyby Nyarela nezemřela, nesetkal bych se s Erucou a Zoja, Irola ani Irlion by se nikdy nenarodili. Myslím, že kdyby to věděla, souhlasila by s tou cenou. Vždycky mi dávala víc, než jsem si zasloužil.
Jen je mi líto, že na ni nemám žádnou hmatatelnou vzpomínku. Můj ohnivý plášť leží stále v zamčené truhle a i když se ve městě všeobecně ví, že jsem bývalý Jestřáb, nikdy ho nenosím. Otec se mi to sice několikrát snažil vymluvit, ale já to nedokážu. Poté, co jsem tolikrát zklamal všechny kolem sebe, si nemyslím, že bych si tu čest zasloužil.
Vykonávám povolání, které mě naplňuje, mám rodinu, stálý domov a úctu mezi ostatními obyvateli Dalerše. Vedu život, jaký bývá Jestřábům odepřen. Dokazuje to snad, že Jestřábem nejsem? A pokud ano, znamená to, že jsem lepší nebo horší než oni?
Nevím...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama